Niki, já jsem si někdy chtěla hrát sama a někdy s maminkou. Jsem moc ráda, že si moje maminka se mnou hrála, jak to jen šlo, ale nijak se mi nevnucovala, také měla spoustu práce okolo. Já si někdy říkám, že bych si měla se svými dětmi hrát více, ale ono to občas není jen tak, když k nim mám ještě práci a domácnost. (Ostatně, kdo ji nemá, že? Fakt si nemyslím, že jsem v tomhle ojedinělá. ) Nicméně chlapci nevypadají, že by strádali. Panenek jsem měla hodně, ale hrála jsem si s nimi dost málo a spíš nárazově. A vadilo mi, když mi někdo dával najevo (měla jsem velkou fantazii), že si hraju "blbě" a "divně". Snažím se se dětem věnovat, jak nejlépe to jde, ale zbytečně věci nelámat přes koleno, když si hezky hrají spolu, tak proč je vytrhovat, udělám si něco svého a pak jim budu moci být lépe k dispozici.
Kromě toho věřím, že jsou děti, které si říkají: "Ach jo, kdyby mě rodiče místo nucení hrát si a dělat to a to raději koupili tu hračku a nechali mě na pokoji."