Mám za sebou dokonce 3 císaře a ani u jednoho pocit selhání nemám.
První byl plánovaný (malý byl koncem pánevním a podle ultrazvuku žádný
drobek), druhý, ač jsme do poslední chvíle doufali, že proběhne spontánně, nakonec skončil také císařem (tentokrát se dítko rozhodlo, že si pobyt v břiše prodlouží o 14 dní po TP) a vyvolat porod uměle nemohli kvůli již předchozí sekci. Třetí dítě, které jsme si ještě přáli, nakonec mělo cestu na svět jasnou - pouze císařským řezem. Naštěstí všechny dopadly dobře a jakým způsobem přišly na svět, neřeším. Naopak. Momentálně se mi to hodí, protože jak jsou dítka ještě malá a zvídavá, je mnohem snažší jim ukázat jizvu na břiše a vyprávět si s nimi, že je pan doktor vytáhl z bříška. Jednoho, druhého i třetího )