zažila jsem na 80% ten samý průběh porodu, v termínu mi sice praskla voda, ale to bylo asi tak všechno. nevím, co to je kontrakce - po dvou dnech, kdy do mně nacpali snad všechnu chemii, co v porodnici měli, včetně úklidových prostředků, jsem to dotáhla na 4cm. vyčerpaná jsem byla spíše psychicky, manžela poslali vždy na noc domů, byla jsem tam sama, nemohla spát, všechny CD už ohrané, chodila po pokoji a poslouchala, jak se vedle rodí... a já nic. pak najednou akutní císař, že se malé nedaří, JIPka, třesavka (takže už konečně vím, z čeho - že jsem měla velkou ztrátu krve jsem se dozvěděla až z propouštěcích papírů a z toho, že mne pořád chodili kontrolovat, cpali železem a také podle velké krevní podlitiny, kterou jsem měla přes celé břicho a které mi jedna snaživá doktorka začala léčit jako ekzém, než jí doktor, který mne řezal, vysvětlil, co to je za flek ), upadání střídavě do mdlob - malou jsem viděla až za 3 dny, ale ona je strašně houževnatá, takže přes strašení lékařů bez následků, i po třech dnech se do mně zakousla na první pokus, malý zázrak.
s pocitem selhání jsem bojovala přes půl roku, dodnes nejsem úplně srovnaná.
a pointa ? protože jsem měla nachystaný porodní plán (ze kterého se nic nerealizovalo), přišla mi ještě na JIP vynadat dětská pediatra, že za všechno můžu já, že jsem otravovala s por.plánem a že teď budu mít postižené dítě...