"Pokud miminko, které je neustále nošeno, dostane hlad, je unavené nebo má mokrou plenu, nezačne plakat. Tyto základní potřeby bude sdělovat tiše, protože pokud jej nosíte na těle, budete reagovat i na ten nejmenší podnět. Naučí se, že může požádat o cokoli bez toho, aby muselo zvyšovat hlas (první lekce komunikace)."

Tak mě dostal už tento odstavec. Prosím, nepaušalizujte a neraďte podobné věci.
Náš prostředí i nejmladší jsou prakticky neustále nošená miminka. Ale ať v šátku, v kočárku nebo v postýlce, jak dostanou hlad, mají mokrou plenku nebo jsou jen proste unavené, vždycky spustily příšerný řev. Plakali dokonce i "jen tak". Podle mě také z únavy, příčinu nezjistil ani neurolog.
Občas pomohlo je na chvíli odložit do pokoje, možná že měli toho nošení či podnětů dost.

Miminko by se asi nemělo nechat plakat, ale ve chvíli, kdy máte dítě, které opravdu prořve první půlrok života, začnete si myslet, že i takové "nechat vyřvat" není úplně od věci. Nakonec jsem v rámci zachování duševního zdraví občas na pár minut dítě odložila, naučila se neslyšet ten řev a "v klidu" se aspoň najedla či si došla na záchod.

Ale možná někdo poradí, jak zaručeně uspokojit věčně řvoucí mimino. Jen by si každá mmáma taky měla uvědomit, že ne vždy se ten pláč podaří zastavit a že to nic nenapovídá o kvalitě mateřství.

Všem přeji krásná, šťastná a usměvavá miminka