Bin, jen poznámku: i se mnou chodily do školy děti, které nechodily do zvláštní školy, ač by tam intelektově patřily. Důvod byl prostý: musely by daleko dojíždět. ZŠ byla v místě, zvláštní 30 km (chodila jsem do venkovské základky). Když k tomu připočítáš ne moc vysoké platy, tak se prostě učitelé snažili, aby dítě nějak lezlo se čtyřkama, aby rodině alespoň nějak v rámci možností pomohli. Dojíždění by je totiž stálo dost peněz, i tehdy. Pokud dítě propadlo, prostě tu základku skončilo v sedmé nebo osmé třídě a šlo buď pracovat nebo do učení. Hlavním kritériem bylo to, aby při vyučování nezlobilo. A pokud srovnám morálku dětí venkovských a městských, byla u nás velmi vysoká. Vím to podle toho, že jsem v 9.třídě přecházela do městské základky a doslova jsem zírala na to, co si tam děti vůči učitelům dovolily. U nás to bylo jednoduché: když dítko zlobilo, dostalo od učitele pár facek nebo jiný trest a bylo vyřešeno. Pokud zlobilo víc, nedej bože, aby učitel potkal rodiče a postěžoval si, pak to bylo jak od učitele, tak i od rodičů, a někdy dost dost tvrdé. A že se na vesnici potkávají často, třeba na nákupu, je prostě normální.