Mně přijde obecně divné vytáhnout děti do ciziny, nota bene takové, kde se nedomluví ani rodiče. Chápu to u emigrantů, chápu to u smíšených párů, že se okolnosti vyvrbí tak, že část rodiny jde do cizího, ale vystavit tomu děti jen kvůli práci? A ještě se divit, že to drhne?

Jak by asi vypadala konzultace, kterou učitelka odmítla, když maminka přiznává, že francouzsky neumí?

Další věc je, že i když bude škola a učitelka sebelepší, tak dítě bude těžko navazovat kontakty se spolužáky. Dcera má ve třídě kluka, který se v červenci přistěhoval z ciziny a v září mašíroval do první třídy. S učitelkou se domluví (učitelka jeho řečí vládne), v učivu prospívá (drží se mezi nejlepšími deseti žáky), ale s dětmi si nerozumí. Konzultace maminky s učitelkou je možná opět jen díky tomu, že učitelka umí její řeč. Maminka česky mizerně, tatínek vůbec...