Bylo mi 9, kdyz dostal tata nabidku, ktera se neodmita. Odjeli jsme cela rodina, tzn. ja + nasi + sestra (4 roky). Nebylo to navzdy ale na rok - ovsem kdyby to bylo mozne, byvali bychom zustali dyl. Nasi me upustili do anglicky mluvici tridy, totez sestru. Zadna adaptacni trida tam nebyla, jen hodiny jazyka navic. Neumela jsem anglicky NIC, krome yes a no, ktere jsem pravidelne stridala.

Behem cca 4 mesicu jsem zacala rozumnet, po asi pul roce mluvit. Do te doby byla muj komunikacni jazyk matematika (to jedine, k cemu jsem nepotrebovala jazyk z v cem jsem byla mnooohem lepsi nez ostatni) a skakani gumy. Vysledkem je, ze anglicky umim bez problemu, az na prizvuk.

Tehdy 4 leta sestra pochytila mnohem lepsi prizvuk, ale jazyk jako takovy se musela mnohem vic ucit az u nas doma - nekde hluboko to bylo, ale ne v aktivni rovine. Kdybychom tam byvali zustali dyl, asi bych mela lepsi prizvuk a sestra lepsi jazyk.

Takze z meho pohledu neni vek kolem 10 let pozde

Mmch. jediny, kdo zrodiny anglicky umel byl tata - snazil se nas ucit uz pred odjezdem - uc se, budes to potrebovat... Nic - musela jsem si na to prijit sama.