Jojo, my se přestěhovali do Francie se synem, kterému bylo 13, nastoupil na 1 rok do speciální třídy, kde se vyučovala pro cizince jenom francouzština, dneska je ve třídě normální. Měli v oné speciální třídě skvělou paní učitelku, která s náma velmi spolupracovala, můj syn za ní může kdykoli zajít a poradit se. Syn se sice nekamarádí tolik s dětmi francouzskými, zato má spoustu kamarádů cizinců, nemůžu říct, že by se již naučil mluvit perfektně, ale zvládá dost, a po roce a půl by se domů rozhodně vrátit nechtěl. Myslím, že článek je opravdu paskvil, vždy záleží na individualitě dítěte, na přístupu rodičů a i škola lze změnit, pokud nejsem spokojená.
Mám manžela Španěla, takže se doma navíc bavíme anglicky, takže se ke všemu musel učit ještě intenzivněji angličtinu, měl sice už předtím ve škole a nějaké základy, ale teď mluví perfektně.
Ve škole mají navíc druhý jazyk španělštinu, a i to nějak zvládáme.

Proč se všeho tolik bát? Děti jsou hlavičky otevřené a ty bloky v nich často vytváříme my sami.