Jako malá jsem většinou dostala knížku (což mi udělalo vždycky radost, naši měli vkus a já četla moc ráda) a peníze podle známek od našich i od obou babiček. Naši (hlavně táta) mě ale vychovávali k výkonnosti až extrémně, nějaká dvacka za vysvědčení už to moc neovlivnila...
S dětmi pokračujeme v "knižní" tradici, ale tak, že společně chodíme už od začátku června do knihkupectví vyhlížet knížky, aby si děti mohly každý tu svoji vybrat. Já jim je pak koupím a dostanou ji v den vysvědčení (ať už dopadne, jak chce). Od babiček dostávají peníze (od našich - jak jinak - podle počtu jedniček) a od tchánovců všichni stejnou částku.
Vzhledem k tomu, že mezi našimi dětmi jsou dost značné rozdíly ve schopnostech, snažím se neklást na známky důraz (celoročně i na vysvědčení), spíš se zajímám o to, co je za tou známkou, jestli rozumí učivu, případně co jim nešlo. Je fakt, že se ale občas rozčílím, a to když přinesou špatnou známku kvůli tomu, že něco odflákli nebo se na to vykašlali, ačkoli by na to jinak měli.