Naše malá tříleťačka se nedostala do velké školky,luxusně vybavené, s několika hřišti a úžasným programem na intern. stránkách. Chvilku jsme z toho byli zklamaní, ale nakonec na nás zbylo místečko ve vesnické smíšené školce, 25 dětí různého věku.S běžným vybavením, malou zahrádkou a nadšeným kolektivem. Dcerka byla letos jediná, kdo nastupoval a je nejmladší.
Sociální otužování na vesničce s 85 obyvatelema, z toho většina důchodci není jednoduché, ale i tak jsme jezdili 2 x týdně do herny, obden na hřiště, 1 x týdně do mimiškolky-děti s maminkama,kde jsem i připravovala program a na hudebku - vše autem v okolních obcích a městech.Babičky ani nikoho hlídacího nemáme. V zimě jsem jí dávala na dvě hodinky 2x týdně do soukromé školky. I přesto není úplně sociálně otužilá, neumí se spontáně zapojit do hry s ostatníma dětma.
V soukromé školce vždycky plakala ze začátku, ale učitelka ji dokázala zabavit s tím, že je to jejich problém, aby to dítko hezky zvládlo. Když jsem pro ni přicházela, nechtěla domů a po několika návštěvách už neplakala vůbec.
Teď nastoupila do té vesnické, vedl ji tam tatínek, já jsem už přes měsíc v nemocnici a neplakala vůbec. Učitelka ji vzala za ručku a odvedla ji na čurání, na taťku mrkla, že má zmizet, další den se s ní už normálně rozloučil. Jen si nechce hrát s dětma, ale pokud je organizovaná činnost /zpívání, hry, cvičení/, tak se zapojuje. Moc mě překvapilo, když p. učitelka první den referovala manželovi odpozorované povahové rysy naší dcery a že se fakt trefila. Jo, také byla 3 x na tři hodiny o prázdninách na zvykání v této školce, což mi přišlo naprosto super. Doma povídá jak si tam hraje, a že s ní p. učitelka skládala puzzle. Také mají rodiče schůzku v půlce září, aby schválili výchovný a vzdělávací program.
Jsem pánu Bohu vděčná za tuhle školku, protože ostatní kamarádky, kterým se dítko dostalo do té velké MŠ referují, jak nechají učitelky děcko 10 minut řvát, a pokud SAMO nepřestane, volají rodičům, ať si ho uklidní, nebo odvedou.O konkrétních dětech nic neví, moc je ani nezajímají.
Myslím si, že není až takový rozdíl mezi soukr. a státníma MŠ, ale je to o přístupu, nadšení a empatii učitelek. A ani to není o množství dětí ve třídě, v té velké MŠ jich je okolo 20 ve třídě,dvě učitelky na ně, v té naší malé jedna učitelka na 25 dětí v celé MŠ a jedna p. ředitelka v ředitelně, ovšem pomáhá i s dětma.
A také si myslím, že i pětiletý suverén může při nástupu do MŠ klidně plakat, ale je přesně na učitelce, aby to elegantně zvládla. Jiné případy jsou děti, které dokáží proplakat ve školce celý den/několik dní, začnou se počůrávat, jsou hysterické, nebo naopak netečné a nic je nezabaví - tady už se asi jedná o hlubší problém. Jako já jsem při nástupu do nového zaměstnání taky byla vyklepaná a nejraději bych si ulevila pláčem - no ale jsem přeci dospělá, že ano. Omlouvám se za román.