ja pochazim z rodiny, kde se hudba neprovozuje, nemame hudebni sluch. Tim jsme byly automaticky (uz od skolky) vyrazene z lidusek (delaji se tam zkousky), pamatuju si, ze segra chtela ve skolce zpivat ve sboru a nakonec ji vzali jenom kvuli tomu, ze brecela litosti, ze nemuze Ja treba sama zpivam falesne, ale kdyz zpivam s nekym, chytnout se dokazu. Hudbu a zvuk jsem objevila az s alternativou, mantry, alikvoty, nekterymi vychodnimi nastroji, knihou Vlasty Marka Hudba jinak a heslem - neexistuje clovek, ktery neumi zpivat. Obrovsky se mi ulevilo, protoze jsem odjakziva zpivala rada (i kdyz blbe). A je uzasny zazitek pozorovat, ze kdyz lidi zacnou vyluzovat jakekoli zvuky, ze zacatku jsou nesladeni, ale po nejake dobe se to "samo" vzdy sladi - cca 15-20 minut. Od te doby je pro me hudba vnimanim, ne notami a snahou o reprodukci. Diky za to. Stejne to bohuzel funguje ve vytvarce, strasne brzo se lidi deli na ty, co "kreslit neumi" a "kreslit umi". Takova skoda