V Motole jsem rodila 29.5.2012. S manželem jsme se pro porodnici rozhodli z více důvodů. Máme ji kousek a i když je to "továrna na děti", skýtá veškerou vybavenost co se týče dětského oddělení. Říkali jsme si, že kdyby se cokoliv stalo, miminko nemůže nikde dostat lepší péči. A jako prvorodička jsem dala i hodně na doporučení svých kamarádek, které bylo vcelku pozitivní.
Co se týče doporučení, tady si nejsem jistá, jestli bych Vám porodnici na 100% doporučila. Nicméně bych se nebála jít tam rodit znovu, protože bych již věděla, co a jak.
V půl čtvrté mi praskla voda, takže jsme podle instrukní (do tří hodin dorazit pokud je voda ok) za dvě hodiny přijeli do porodnice. V té době již jsem měla poměrně silné kontrakce. Nicméně na lékarském pokoji a po natočení monitoru to na porod ještě nevypadalo. Nechali nás s manželem čekat další hodinu na chodbě a po té znovu sestra konstatovala, že se ještě nic neděje. Manžel jel tedy domů a mě umístila sestra na pokojík, kde jsem měla čekat. Kontrola probíhala každou hodinu, kdy mi sestra jen čímsi poslechla mimi přes břicho, jinak nic. Ani jednou se nepodívalaspůodem, jestli se otvírám a neřekla mi, jak to vypadá...
Tady spatřuji největší šok ohledně porodnice. Po druhé hodině na pokojíku jsem začla krvácet. Sestra na můj dotaz, zda je to normální odpověděla, že ano. Nic ale neřešila. Po další hodině, která byla skutečně peklem, protože jsem již měla tak silné kontrakce, že jsem tlačila. Bohužel mi nikdo neřekl, že to nemám dělat, protože se mnou na pokoji nikdo nebyl...a bohužel nebylo na pokoji ani žádné tlačítko, kterým bych sestru přivolala. Sama jsem vůbec nebyla schopná pořádně chodit. Po té hodině sestra opět přišla a po předvedené kontrakci mi řekla, ať netlačím a že mi tam někoho pošle. Ten někdo přišel za další půl hodiny!! Byla to porodní asistentka, které mě doslova odtáhla na pokoj, kde mě vyšetřila a hned mě táhla na porodní sál. Manželovi jsme volala mezi kontrakcemi, než jsme se na sál se sestrou dostaly. Naštěstí bydlíme opravdu blízko. Po "doplazení se" na porodní sál jsem se dožedovala klistýru či epiduralu. Bylo mi řečeno, že rodím a na nic již není čas. Manžel to stihl jen tak tak, po pěti minutách po jeho příchodu přišla dcera na svět.
Díky tomuto jsem byla opravdu hodně roztrhaná, takže šití bylo mnohem horší než samotný porod..
Na druhou stranu porodní asistentka, doktorka i doktor co mě šil, všichni byli naprosto úžasní. Bohužel nevím jména..ale díky nim na porod nevzpomínám jen s těmi špatnými vzpomínkami.
Jediné co bych vyčetla. Nebylo vhodné, když doktor říkal asistentce, že při příjmu můj stav podcenili a to přede mnou a manželem. To by si měli říct někde jinde...působilo to dost neprofesionálně. Taky jsem nečekala, že porod bude tak rychlý, ale zaplať pán bůh za to
Jinak oddělení šestinedělí mělo taky svoje mouchy, ale nic zásadního.
Shrnuto. Stejně je to nejpodstatnější, že dcera je krásná a zdravá a to jaký byl porod je pro mě druhořadá věc. Na to špatné se rychle zapomene...
Pořád trvám na tom, že kdyby dcerce cokoliv bylo, Motol je nejideálnější místo, kde přivést své dítě na svět.