Já si vždycky vzpomenu na zemětřesení na Haiti, jak tam seděli a natahovali ruce, místo aby zvedli zadky a šli něco dělat, aby si to tam dali dokupy. Nebo si vzpomenu jak v Afghánistánu vojáci stavěli přehradu a domácí stáli kolem a čuměli, než aby přiložili ruku k dílu. Ono je snané pořád čekat, co jim kdo dá. Pak se tady objeví v médiích fotka vyhublého černého děcka a všichni ze soucitu pošlou nějakou tu korunku. Mně je těch děcek tam taky líto, ale nebudu posílat peníze tam, kde to nemá sebemenší smysl. Nespasím celý svět. Starám se jak nejlépe umím o svoje děti, aby z nich byli slušní lidi, a to je myslím víc než dost.