Můj čtvrtý porod, páté těhotenství…

Do porodnice jsme s mužem a tehdy 13m dcerkou přišli ve 13hodin. Byla jsem ve 40+2tt a posílal mě tam můj dr.(3 týdný jsem brala ATB na průdušky, kašel mě nenechával vyspat, myslela jsem, že se zadusím, otoky nohou bolestivé tak, že jsem chodit nemohla). V takovémto stavu jsem přišla do porodky.
Při příjmu mi naměřili tlak 190/110. Pro tenhle vysoký tlak = tedy preeklampsii mě dr. posílal do porodky…

Při podepisování kupy lejster(souhlas s CŘ atd.) už v porodce na mě ještě současně mluvil dr. Když jsem položila propisku a poslouchala co říká tak mě sestřička popoháněla ať vyplňuju :-(. Já na to,že buď budu vyplňovat nebo poslouchat co říká doktor, že nejsem sto dělat oboje najednou :-(.

Dr. mi řekl, že půjdu na Císaře. Bylo to na mě hodně hodně rychlé. Muž čekal v čekárně i s dcerkou. Když jsem se zvedla a šla mu to říct tak mě málem nenechali a hned kam jdu, že mám sedět, ale to měli smůlu. Odargumentovala jsem si to s tím, že chci, aby muž byl u mě a malého si pochoval ,když já nebudu moct a že musí zavolala tchýni aby si přijela pro malou a to bude taky nějakou chvíli trvat než dorazí…

Jinak přípravu před samotným CŘ se mnou absolvovali muž i dcerka na porodnickém pokoji. Dcerku muž držel na křesle co v pokoji byl, ta byla značně unavená a řádila jako černá ruka…

Při prohlídce jestli nerodím jsem 2× dr. upozorňovala, že to jeho vyšetření jako fakt bolí :-(. Udělal mi i odhad váhy. UZ ukázal 5kg, na to dr., že vyvolávat se nebude, k sestřičce jestli je to možný , já na to předešlé děti měli cca 4kg, že mě to nepřekvapuje.

Dr. se mě byl ptát jestli chci celkovou narkózu nebo spinál, chtěla jsem spinál. Vzhledem k tomu, že jsem hodinu před tím obědvala a taky proto, že jsem celkovou měla při operaci se slepákem a nebylo mi po ní vůbec dobře.

PA či sestřička mi zavedla cévku, fuj nepříjemný :-(, zavázala nohy, vzali mi krev. Pak přišla anestezioložka vysvětlit mi co a jak – mezi dveřma. A vykládala to jako, že je to její rozhodnutí né moje, že budu mít spinál. Při samotném zavádění spinálu mi dr. říkala co smím dělat a co nesmím. Ptala se mě jestli jí slyším, když jsem jí se shrbenými zády odpovídala, že jo, směrem k hrudníku, tak mi na to povídá že mě neslyší, tak jsem na to tedy pokývala hlavou a dostal jsem sprda :-( a že na to vysvětlování nemá celý den. No :-( . Muž mezitím šel s malou k autu za svou mamkou, ta vzala malou do kočárku jí uspat a on rychle spěchal za mnou. Jak jsem měla ty velký problémy s kašlem tak jsem na tom stole při zabrání spinálu měla pocit, že se dusím a nemůžu si odkašlat, protože jsem necítila nejen nohy, ale i hrudník. Anestezioložka mi neustále měřila tlak.

Malýho vyndali ve 14.22h. Ukázali mi ho, dotkla jsem se jen letmo prsty a šup sním pryč. Slyšet byl přes tři místnosti. Když mě šili měl malýho muž na klokánkování.
Mě potom převezli na JIP. Sestřička mi celou dobu každých 10minut měřila tlak. Čekali jsme, až se mi vzpamatují nohy. Malého si mezitím vzaly na starosti sestřičky na intermediálu. Muž přišel na chvíli za mnou bez malého. Neřekla jsem si o synáčka, nevěděla jsem, že můžu a od personálu mi tato možnost nabídnuta nebyla. Takže na zkoušku kojení mi ho přinesly až za 6hodin. Je pravda,že tlak mi haproval. A má psychika na tom byla taky velice mizerně. Vstát jsem zkoušela po převezení na dospávák, na pokoji, který je určený pro maminky po CŘ se vzpamatovanýma nohama. Dávali mi injekce proti bolesti, ale já po nich blindila. Takže první posazení, snahu o najezení a následné snaze mě dostat do sprchy předcházelo poblití všeho a všech okolo. Sestřičky nehly brvou…

Sestřičce na noční směně jsem říkala, že mi je po injekci na bolest vždycky nevolno, že potom nemám ani chuť na jídlo. Tak mi slíbila, že to řekne doktorovi a dají mi jiné léky, že se to může stát, že je to jeden z vedlejších účinků.
Injekce na bolest jsme dostávali první dva dny 5× denně. Léky mi opravdu změnili a mě bylo dobře. Tlak mě stále zlobil. Sestřičky mi ho chodily často měřit. Nesměla jsem sama nikam. Na druhou stranu ode mě chtěli abych se vyprázdnila a to jinak než pohybem nebylo možný… Malýho mi nosily sestřičky s intermediálu jak to šlo. Zpočátku mi nešlo kojení, malej měl hodně „vpáčený dolní ret“, takže to bylo vždycky na dlouho. Ale domů jsme odcházeli plně rozkojený.

První dva dny mi malého nosily, když jsem nemohla nakrmily ho, hlavně v noci. Kvůli tlaku jsem měla nakázaný noční klid na lůžku. Přes den jsem musela své odchody hlásit. Tlak totiž nešel stále dolů. Otoky jsem taky stále měla…
Musela jsem sbírat 24h moč kvůli bílkovině. Jeden den mi bylo hodně zle, ale toho si všimla sestřička a nahnala mě do postele, dostala jsem kapačku prospala se a dobrý. Po druhý jsem to na sobě už poznala a řekla si sama o kapačku. Zapíchnutá kanyla v ruce mi způsobila bolestiví otok. Několikrát jsem byla žádat ať mi jí vyndají. Nechtělo se jim, že prý mám špatné žíly. Až na přímou žádost lékaři mi jí vyndaly.

Domů jsem odcházela s Dopegitem 4× denně 2tablety a železo,které mi způsobovalo zácpu.Au.

Takže shrnuto,podtrže­no…lékařská péče jak o mě tak syna skvělá,(Celé oddělení šestinedělí je plné profíků. A i přesto, že mám pár výhrad, porodnici doporučuji, vadí mi, že maminky mají zakázáno s dětmi spát v posteli) lidsky sem tam mrak. Jako všude.

Dohromady jsem se dávala celé 6ti nedělí jak po fyzické stránce tak po psychické. Synáček mi to neusnaďnoval. Byl hodně, hodně uplakané miminko což vyžadovalo mou 100% péči, náruč. Manžel měl za úkol mě neustále hlídat nevěřila jsem si, tak abych malému neublížila. Po těch 6ti týdnech jako když utne a byl po potížích. Dopegit jsem přestala brát úplně a tlak je v pořádku.

PS: Jídlo jsem první dva dny téměř nejedla kvůli nevolnostem po injekcích na bolest. Po změně jsem měla stále hlad. Bylo pár jídel co mi nechutnalo, ale jinak jsem byla stále při chuti.