Ad 1: Děti s normální inteligencí se do zvláštní školy občas dostaly. Někdy to byly děti bílé, jindy romské. Děti bílé obvykle proto, že měly na základce problémové chování a škola navrhla jejich přeřazení, protože si s nimi už nevěděla rady. My jsme to sice kritizovaly, ale to bylo tak všechno, co jsme mohli dělat, my jsme o zařazení nerozhodovali a psychologické posudky jsme fakt nepsali, to dělala ped.-psych.poradna. Romské děti se tam dostaly obvykle proto, že se na základce neučily. Jejich snem bylo totiž se dostat do školy zvláštní. Tu považovali (jak děti, tak dospělí, proto na konci měkké "i") za svou školu. chodili do ní rodiče, chtěly do ní chodit děti, na této škole mívaly majoritu. Jak se do ní dostanou? Tak, že se prostě NEBUDOU učit. To nebyl můj předsudek, to byl prostě fakt. My jako pracovníci školy jsme s tím bojovat nemohli, protože děti jsou do zvláštní školy zařazeny na záladě psychologického vyšetření. K nám už tam přišly s papírem v ruce. tomu podotýkám, že zvláštní školy NEMĚLY (v době, kdy jsem tam byla) příjmací řízení do 1.třídy, děti nastupovaly do základky a postupně byly přeřazovány do školy zvláštní. SOUHLASÍM s tím, že děti s normální inteligencí do této školy nepatří, ale jak tomu chcete zabránit, když Romové se do té školy neskutečně tvrdě tlačí? Jak jim chcete vysvětlit, aby proboha chodili na základku a snažili se ji vychodit, že pak mají i víc šancí třeba na vyučení? jak chcete ovlivnit fakt, že u Romů je vzdělání někde na 50.místě hodnotového žebříčku?
Víte, v té době se uvažovalo o vzniku romských asistentů na úřadech. Romové sami měli představu, že by to měl být někdo, na koho se mohou kdykoli obrátit se žádostí o pomoc a že by to měl být gádžo, který s nimi bude dobře vycházet a pomůže jim v integraci do společnosti. Jak mi sami říkali, chtěli třeba kursy vaření a hospodaření pro dívky a ženy. Říkali, že nám je hej, my se můžeme všechno naučit od maminky, babičky, nás to měl kdo naučit, ale kde se to měli naučit oni, když třeba pocházeli z východoslovenské osady, kde ani nebyla elektřina. Od koho se to měli naučit, když jejich rodiče byli nevzdělaní? Tak jsme bojovali za romského asistenta - gádžu. Pert Uhl ale ve vládě prosadil, že romský asistent bude ZÁSADNĚ Rom, jehož hlavním úkolem bude radit Romům, jak získávat sociální dávky. Že to byla a je myšlenka zcestná a neskutečně zhůvěřilá a že to Romy velmi poškodilo, v tom se mnou možná budete souhlasit. Takže s případnou kritikou pak nechoďte na Rodinu ani to nevytýkejte mně, obraťte se, prosím, na pana Uhla. Tohle je věc, která mne na něj velice a velice mrzí, zabil fakt hodně dobrých myšlenek, hlavně v době, kdy se Romoví integrovat CHTĚLI a hodně pro to dělali. Věřím, že po 23 letech od sametové revoluce hodně z nich rezignovalo a abych pravdu řekla, ani se tomu nedivím.
Ad intimní záležitosti rodičů: tomu se neubráníte, když se stýkáte jek s dětmi, tak s rodiči. Tuto informaci jsem měla od jejich dětské lékařky, což byla navíc moje sousedka. Bavily jsme se tedy o lidech, které jsme dobře znaly obě. Zajímavé bylo, že otec všechny děti, které prokazatelně nebyly jeho, uznal za vlastní. Lékařka jen odhadovala, kdo by mohl být otcem, když k ní matka začala po porodu s dítětem chodit.

Ad 2 - Cikáni kradou: V tom, co píšete, máte naprostou pravdu. Já jsem jen konstatovala, že tam bylo hodně dětí, jejichž rodiče byli ve výkonu trestu. Bylo jich tam nepoměrně víc, než kolik rodičů ve výkonu trestu mají děti na jakékoli základní škole. Bohužel ve výkonu trestu byli častokrát nejen rodiče (jeden nebo i oba), ale i sourozenci nebo členové širší rodiny. Ta koncentrace je tam prostě vyšší. Pouze jsem konstatovala fakt, nebrala jsem to tak, že "cikáni kradou".