před 14 dny jsem se vrátila s 3 měsíčním synem z nemocnice...neměli jsme žádnou "neznámou" nemoc, kterou doktoři nepoznali ale zápal plic. Čekala jsem že nasadí antibiotika a až zaberou pojedem domu. Z mě neznámého důvodu se ho rozhodli léčit jen inhalacemi a odsáváním (byl totálně zahleněný) Po 3tím dnu, kdy jsem mu co 3 hodiny dávala čípky na horečku a už mi vůbec nejedl (vypil to co při 6-ti dnech při propouštění z nemocnice), jen ležel jako bílá mrtvola, už ani neplakal, jsem si doslova "vyřvala" antibiotika s tím, že pokud do večera nezačne jíst, tak ho sestra zasonduje abyhom do něj něco dostali. Antibiotika ale okamžitě zabrala a po dalších 6-ti dnech už byl bez teplot, jedl velmi slušně a dokonce už začal i plakat (z čehoš jsem se nezvylkle radovala!). Když jsem to poté vyprávěla našemu dětskému lékaři, chytal se za hlavu a nechápal, stejně jako já. Mám teď výčitky, že jsem ho nechala celé 3 dny trpět a neřešila to dříve, ale člověk má pocit, že lékař je tím, kdo má stanovit léčbu.