Jako rodič čtyř dětí a bývalý učitel v základním školství bych přidal vlastní názor.

Začnu nástupem školní docházky v sedmi letech: Ne, pokud má být skrytým cílem úspora nákladů a zbytečné "flákání" dětí. Trend by měl být docela opačný - využít předškolní věk k přirozenému poznávání. Ano, pokud by byla zavedena povinná docházka do MŠ (s alternativní možností domácího vzdělávání), ideálně od 4 let (1x týdně 4h), nejméně však od pěti let (3x/t), resp. od 6 let (5x/t), a došlo tak k žádoucímu rozložení výchovy a vzdělávání.

Výuka na 9 h: Nesmysl, který nejen neřeší podstatu "zmírnění stresu" (většina dětí stejně vstává do MŠ a družin), ale naopak stav by se prodloužením vyučování jen zhoršil, a to nejen u dítek, ale i rodičů.

Zlepšení atmosféry ve školách pouze díky "slovnímu hodnocení" (SH) opravdu nejde a vyznívá samoúčelně (navíc možnost volby je již dnes). SH má své výhody (zejména u žáků se speciálními vzd. potřebami), kdy se dá ocenit i min. pokrok, ale také značné nevýhody (nejednoznačnost hodnocení, nemožnost porovnání s ostatními žáky, nicneříkající pro děti oproti pro řadu z nich jasné a motivační jedničce). Jsem spíš pro kompromis - u žáků se SVP, kde je vhodnější nevolit "špatné známky", a u výchov SH, u naukových a hlavních předmětů klasické známkování, navíc snížené na 1. stupni (třída + 1 stupeň, tj. např. 2. tř. max. trojky a N = nezvládl, nevyhověl) a s řadou prvků snižujících stres z přebujelého zkoušení a orientaci na chybu.