Kdysi jsem vyhrála recitační soutěž s básničkou Jak šlo vejce na vandr od Jiřího Žáčka.

Vyšlo si vejce na vandr,
už mělo po krk nudy.
A že prý půjde do světa -
jenomže jak a kudy?

Odvahy mělo víc než dost
a strachu jen půl trošky.
Vyběhlo honem ze vrátek
přestože nemá nožky.

A zkoprnělo úžasem,
co všechno kolem vidí -
stromy a domy, les a ves
a ve vsi spoustu lidí.
A vidí husy, kačeny,

psy, kočky, krávy, skopce...
A chtělo vidět ještě víc
a rozběhlo se z kopce.

Běželo vejce z kopečka -
myslíš si, že se bálo?
Volalo: Pozor! Všichni pryč!
Uhni mně z cesty, skálo!

Uhne se skála, nebo ne?
Ten křik ji možná zviklá...
Ale ta skála stojí dál,
stojí tak, jak je zvyklá.

Skořápka pukla na kusy -
vejce má život krátký...
Vylíhlo se z něj kuřátko
a běží domů zpátky.