Chtěla bych doporučit tuto porodnici. Před rokem se mi tam narodila dcera. Posledních pár týdnů jsem tam docházela na monitor a byla jsem mile překvapená, že jsem nikdy nemusela na nic čekat, všichni byli usměvaví. Navíc se naplatí za přítomnost partnera u porodu. Skoro jsem se na porod těšila.

Porod samotný proběhl velmi rychle, trval tři hodiny. Byla jsem domluvená s dulou a také díky ní jsem prožila celkem přirozený porod v nemocnici. Největší otrava z celého porodu bylo sedět na křesle, mít na břiše senzory monitoru a každé tři minuty kontrakci. PA byla dost odměřená, neměla o mě moc zájem. Příště budu chytřejší, nenechám partnera čekat na chodbě, senzory mi bude držet on a já se budu pohupovat v bocích. Pak už dorazila dula. Jak ji personál uviděl, najednou to přestala být rutina. Nechali mě dělat co jsem chtěla. Nikdo se mnou o ničem nediskutoval. Porodila jsem na porodní stoličce. Seděla jsem a partner mi tlačil do zad, takže jsem netlačila do kopce a pomáhala mi gravitace. Dcera ze mě doslova vylétla.

Odmítla jsem nástřih hráze (podle českých zákonů musí člověk souhlasit s každým zákrokem, aby ho mohli provést,pozor na to, co před porodem podepisujete). PA mi začala hráz natahovat svými prsty, ale to bolelo víc než celý porod, tak jsem jí řekla, aby toho nechala. Pak už byla venku hlavička, celé dítě vzápětí a hned potom placenta. PA rychle přestřihla pupečník. Dula mi říkala, že plodová voda byla zkalená, že se podívají, jestli je s dítětem všechno v pořádku. Naší malou kontrolovala doktorka na pultě dva metry od nás. Vše bylo v pořádku. Přelezla jsem na porodní postel a oni mi ji vrátili nahou na mé břicho, přehodili přes ní náš červený ručník a dula jí dala čepičku a ponožky. Dula mi pomáhala s prvním přiložením k prsu. Asi hodinu mi ji tak nechali. Pak ji zabalili do zavinovačky a vzal ji do rukou šťastný otec.

Natrhla jsem se a měla hodně šití, protože dcera na svět přišla velmi rychle, ale den po porodu jsem mohla normálně sedět a nepotřebovala k tomu nafukovací kolo jako maminky s nástřihem hráze. Tři týdny po porodu jsem vyjela na kole a na svá porodní poranění si ani nevzpomněla. Doporučuji k přečtení materiál Světové zdravotnické organizace o rutinních praktikách při porodech: http://whqlibdoc.who.int/hq/1996/WHO_FRH_MSM_96.24.pdf

Z celé porodnice jsem měla výborný dojem. Nechali mě porodit, jak jsem chtěla a jak jsem to cítila. Nejlépe na mě zapůsobilo dětské oddělení – sestřičky i paní primářka všechno ochotně vysvětlovaly. Jedna sestřička se mi věnovala půl hodiny a ukazovala, jak dítě koupat, jiné sestřičky se opakovaně zajímaly o to, jak jde kojení. Nemohu říci, že by se za celou dobu pobytu na mě někdo špatně podíval nebo byl nepříjemný.

Dula byla výborná. Byla to taková moje důvěrnice. Znala můj porodní plán a podle něj také jednala. Navíc dělala vše pro to, aby do porodu maximálně zapojila i mého partnera, aby jeho přítomnost měla větší smysl než obligátní držení za ruku. Ačkoliv jsem měla všechno promyšlené, celý porod mě úplně přemohl a kdyby tam nebyla dula, asi bych porodila naprosto rutinně na zádech a s nástřihem. V anonymním českém zdravotnictví je nastávající matka bez duly nebo vlastní porodní asistentky odkázána na náladu personálu, který má zrovna službu.