Částečně máš pravdu. Dítě by se mělo učit, že se do řeči neskáče. Ale je podle mne rozdíl, jestli si s manželem sedneme večer do křesla a chceme si o něčem promluvit, nebo jestli je to běžná konverzace v provozu či u jídla. Tam nevidím důvod, proč by se dítě nemělo konverzace zúčastnit. Když se budeme bavit o tom, že je potřeba nasekat dříví, proč by se dítě nemělo zúčastnit s tím, že chce taky sekat nebo nosit nebo se zeptat, proč to kupujeme, proč si nedojdeme do lesa apod.? Mně připadá nejdůležitější a nejobtížnější naučit se být součástí rozhovoru. Tedy neskákat do řeči, ale umět si najít ten vhodný okamžik, kdy se do rozhovoru zapojit.