Simčo,cítím s tebou, být nevyspalá je pro mě mor - jsem pak vzteklá, lítostivá a všeobecně protivná. Mrzí mě přístup tvého partnera - nechal tě v tom vykoupat. Musíš ten stres a starání se o miminko podstupovat sama a to jsi ještě tak skvělá, že jsi mu sama nabídla ať spí jinde. My jsme si u prvního museli taky stanovit "pravidla". Věty typu - je to teď tvoje práce a já musím vydělávat peníze také padaly, ale je třeba si o tom někdy v klidu a bez emocí promluvit. My jsme nakonec spali všichni společně, ale manžel NIKDY k malému v noci nevstal (nekojila jsem, takže by mu klidně flašku nebo dudlík dát mohl) Dokonce jsem dělala jednou v noci test. NEchala jsem malého brečet a čekala...asi po 2 minutách řevu se probudil a začal mě budit, že malý brečí. Takže od té doby jsem už vstávala automaticky a teď to říkám kamarádkám pro pobavení. Je pravda, že manžel nás živí a platí v podstatě vše, nicméně byla dohoda, že když už budu padat na hubu, tak mu prostě řeknu a on se podle toho bude muset zařídit. Je pravda, že tím jak jsme ty pravidla stanovili, najednou sem všechno nějak lépe zvládala. Myslím, že ten pocit, že jsem na všechno sama a MUSÍM to zvládnout mě tak stresovalo, že pak, když jsem věděla, že mu mohu říci a on mi pomůže, mě tak uklidnilo, že jsem mu řekla opravdu tak max 1x do měsíce. Já jsem to taky řešila tím, že jsem chodila spát klidně s malým v 19hoh (spal třeba pak do půlnoci) abych pak v noci byla schopna ho řešit. Taky jsem toho moc nenaspala..v té době jsem se snažila kojit, odsávat, takže vždy 1,5 hodin jsem řešila dítě a další 1,5h měla na spaní. Neboj ono to pomine, vydrž, čím bude dítě větší, tím to bude lepší. Nicméně představ si, že budete mít dětí více - pak je třeba aby se tatínek více zapojoval. Manžel má prostě nyní se 2ma dětmi povinnosti - ráno vstávání, oblíkání, snídaně a vození do školky staršího syna a večer koupání,ukládání ke spaní. O miminko (nyní 5m) se starám kompletně já. pouze pokud jedu večer cvičit, tak mu dokáže dát flašku, ale většinou to vychází, že ho nakrmím před nebo po mém příjezdu. Držím palce, ať se to nějak usadí. Mě se vždycky osvědčilo vyložit karty na stůl - teddy přijít za manželem a říci mu, že to nezvládám a že potřebuju pomoci, že mám pocit, že jsem na všechno sama a že potřebuju podporu. Ať si představí co prožíváš (změny v těle po porodu, kompletní změna životního stylu...apod.) Někdy padly i slzičky. Já díte strašně moc chtěla a i přesto to bylo na začátku pro mě hodně těžké, zvyknout si na uplně jiné fungování. Se druhým už je to jednodušší, ale zase je mnohem více povinností..Tak to zvládni!!!