Tak já jsem oběť přístupu "když má moje dítě v čemkoli problém, tak ho snad budu řešit!". A nyní si za to nadávám, protože se z toho hroutím. Proč?

Starší dítě má kombinovanou poruchu učení, což pro mě znamená, že s ním "musím" denně procvičovat párové čtení, hry se slovy, sluchovou anylýzu a syntézu, grafomotoriku + běžné školní úkoly a procvičování.
K tomu má problémy se špatným růstem, takže, jak jinak, denně cvičit na doporučení ortopeda.

Mladší dítě má také denně cvičit na doporučení ortopeda, 5 x denně 5 minut procvičovat logopedii a 10xdenně! několik minut procvičovat grafomotoriku.

Když jsem se paní v Ped-psych poradně zeptala, jak to mám podle ní stihnout, když přijdu domů z práce v 16 hodin a ve 20 hodin už musí děti ležet v posteli, řekla mi, že jsem jistě organizačně schopná a nějak to zvládnu. Takže podle ní mám toto vše stihnout za 4 hodiny! A to nemluvím o tom, že občas cítím potřebu nakoupit, uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit.

A co mě nejvíc nas..lo, když jsem učitelce ve školce řekla, že malá celkem dobře drží správně tužku, ale občas jí to "ujede", ale stačí ji slovne upozornit a ona si prstíky srovná správně, tak jestli by nebyla tak moc hodná, občas na ni nekoukla a případně ji opravila, chvíli na mě blbě koukala a pak povídá "Ale to je šikovná, tady tužku dobře nedrží skoro nikdo". To jsem na ni zase blbě koukala já. Zeptala jsem se jí, proč tedy s dětmi dělají grafomotorické listy, když spatně drží tužku, což je základ, řekla mi, že musí, protože jim na to chodí kontroly. Takže, sice je to k ničemu, ale máme odmázlou čárku že s dětmi děláme grafomotoriku!
ve světle tohoto rozhovoru mi hláška z článku "zásobit maminku pracovními listy, aby si zažila reakci na odmítání" připadá jako výsměch a učitelky by se nad sebou také měly zamyslet.

A to jsem ještě pominula fakt, že bych se sama měla připravit na autorizační zkoušky ve svém oboru, což už 1,5 roku odkládám, protože si na přípravu na ně opravdu nedokážu najít čas, za což mi zase nadává zaměstnavatel.