Znám rodinu, v té mají dvě děti. Bydlí v regionu s nejvyšší nezaměstnaností, navíc za posledních pár let tu skončily fabriky pro asi 800 lidí, k tomu má máma od rodiny revma v rukách. Léky na revma prohlubují deprese, takže musí brát přesně vyvážené dávky (chvíli má buď silnější revma nebo silnější deprese). První táta neplatí alimenty, takže mu to muselo být nařízeno exekučně. Zatím patří k těm šťastným, kdo mají práci, takže mu to je z čeho strhávat. Druhý táta se snaží o rodinu starat. Akorát má smůlu na kamarády, na zaměstnavatele, na štěstí v životě. Kamarádovi ručil při koupi auta v době, kdy byl i on finančně ok. Teď mu přiklepli kamarádův dluh za nesplacené částky. Z práce nedostal výplatu několik měsíců, kdo to nezažil tak nepochopí tu bezmoc, to, že nechce odejít z dobře placené práce a věří šéfovým slibům, že peníze budou, budou... V předchozí firmě vyměnili z protekce vedoucího pracovníka, který svoji funkci nedokázal dělat dobře, běžel mu plat za nic a nesehnal další zakázky, takže bylo nutné snižovat stavy, tak takhle přišel o práci i můj kamarád. Z rodiny nemají nikoho, kdo by jim finančně vypomohl. Majitel bytu zvedl nájemné. A hodně tomu pomůže kamarádka, která má na všechno rychlou radu, snadnou pomoc, a vyhraněný názor, že chlap je neschopný blbec. Téhle rodině, o které píšu, přišel exekutor a oblepil všechno, co se dá přenést. Včetně naší televize a dalších věcí, které jsme jim poskytli. Protože už teď žijí hodně skromně, nevím co jim seberou a co bude dál. Jestli jim pak neseberou děti. Dopr....