Problém s nechutí cvičit na TV mám u dcery už ve druhé třídě. Paní učitelka je jinak moc fajn, ale tělocvik dcera ráda nemá. Není totiž od mala moc šikovná (neumí vůbec skákat - děsně se bojí, neběhá moc rychle, neumí šplhat, házet...). A v soutěžení je vždy suvereně poslední a proto nemá motivaci to dělat.Uvědomuji si důležitost pohybu, sama jsem správné návyky neměla, buduji je až těžce v dospělosti. Takže dcera ráda lyžuje, letos začala i na běžkách, umí na in-linech, umí plavat, chodí na karate, jezdí na koni. Ale s TV prostě bojujeme a z vlastní zkušenosti vím, že bude hůř, až začne nosit z tv špatné známky. zatím mají všichni jedničky.
U syna se mi výchova k pohybu zdařila - je karatista, párkrát týdně chodí běhat nebo do posilky. Je sportovec od pohledu. Je mu 15, tak snad mu to vydrží. Tělocvik tak nějak přežívá (a to má skvělého moderního učitele). Vadí mu hlavně kolektivní sporty, ty jsou však ve škole časté (fotbal, floorbal...). Z nich má nejraději rugby (hodnotím učitele, že s nimi dělá i v ČR méně tradiční sport).
COmp a TV se snažíme troch ovlivnit. Ale je to věc kompromisu. Dcera (8let) 1-2hod/ 5xtýdně hry nebo pohádky na compu či televizi. Syn (16) je na compu více,ale jen asi 4xtýdně. A nemá rád facebook, spíš paří hry.