děkuju všem moc, teprve teď když to píšu, tak cítím, že se s ní opravdu loučím. A za života mi toho dala hodně, ale zůstane to tu s námi dál a jedině tak má lidský život smysl. Proto chci žít jako ona, aby na mě jednou takhle někdo myslel. Je to moc přirozený, že umřela a ona na to byla připravená. Teď si budu hýčkat ty svoje staroušky v baráku. Mají hrozný mouchy- ale já mám ještě větší a jsem fakt šťastná, že je moje děti mají.