V M.B. jsem rodila v červenci 2006 a ještě dnes se mi svírá žaludek při vzpomínce na pobyt v této porodnici. Doposud jsem od známých neslyšela jedinou pozitivní věc. Až na dvě starší sestry se ke mně všichni chovali jak k malému spratku. Neměla jsem právo se ohradit či něco odmítnout. Při prohlídce nám s manželem samozřejmě mazali med kolem úst (abych byla slušná), ale nic z toho, co řekli, se nekonalo. Oholit bez reptání, klystýr, žádný balón, žádné žebřiny či co to tam bylo k dispozici, ani jiné úlevové polohy. Epidural? Neexistuje! Sestra kázala dýchat pomalu, doktor naopak rychle a pak se přímo přede mnou pohádali.
A poporodní péče? "Sestro, můžete mi, prosím, poradit, jak kojit?" - "Tady máte manuál (hodila mi na postel nějaké tlusté skripta), ten si prostudujte."
Několikrát jsem musela žádat o čaj bez cukru (kvůli cukrovce), někdy jsem na něj čekala i tři hodiny. Do jídelny jsem dojít nedokázala a horko těžko jsem se musela doprošovat oběda. Mimochodem to byly samé luštěniny, zelí apod.
Nebudu tady popisovat všechno, co se mi v té příšerné porodnici přihodilo. Po sedmi dnech útrap a ponižování jsem byla šťastná, že jsem konečně vypadla.