Ne, nechceme se k tomu vrátit, ale není třeba řadu věcí dramatizovat. V nemocnicích je plno lékařů a sester, novopečená matka má uvařeno, vypráno, uklizeno. A že jí nikdo nic neřekne, nikdo neporadí? Fakt nikdo? Já teda rodila před r. 1989 a jediný problém, který jsem v nemocnici vnímala, že nás nutili kojit dítě po 3 hodinách. Zaťala jsem zuby, že to teda ten týden vydržím a doma dostane dítko častěji. Ono se ke 3 hodinám taky propracovalo, ale asi po 6 nebo 8 týdnech. A radu jsme taky dostali, když bylo potřeba. Se mnou rodící matka si třeba stěžovala, že její syn nechce mateřské mléko. Přišla sestra a "no jo, jak by mohl chtít mléko, když mu nic neteče". Dítě nakrmila přes dudlík a malý pil, až se zalykal. Bodejť ne, když byl hladový. Druhý den lékař předepsal mamince kapičky na spuštění mléka a při odchodu z nemocnice se dítě kojilo jak divé. V nemocnici nás učili děti koupat, přebalovat, na ostříhání nehtů jsem si tam třeba netroufla, když jsem viděla ty sirčičky, ale doma jsem to taky musela postupně zvládnout. A to jsem taky neměla maminku a tchyni spoustu kilometrů daleko.
Všichni, jak my, tak naši rodiče nebo prarodiče, se prostě učili za pochodu, jak být dobrými rodiči. Dneska máme víc možností, tak si jich važme a používejme vlastní rozum, nemusíme mít na všechno poradce, jako v Americe.