Bereniko, vlezlých otázek, proč dítě nemám, kdy ho konečně budu mít, proč nemám dětí více apod., jsem si užívala a dosud užívám poměrně hodně. Nálepkování a různých interpretací taky. Přesto si nemyslím, že pokud se nějak odlišuji (jakkoli - životním stylem, názorem, rozhodnutími apod.)od většiny populace, je jediným možným řešením se s někým sdružit, vnitřně se posilovat a pokud možno fungovat podle hesla "my jsme my, a my jsme proti nim, ať už oni jsou kdokoli". Ale netvrdím, že to není obvyklá tendence...jen bych řekla, že to nepomáhá k toleranci a nadhledu ani jedné straně. Co naděláš, máš-li menšinový názor - který navíc jde proti přirozenému řádu života (protože kdyby nešel, lidstvo by dávno vymřelo), nezbývá než přiznat, že tomu tak je a ustát to se ctí, nemůžeš-li jinak. Ale co se týče sporu o to, čí životní styl a názor je zdravější, normálnější a běžnější, v případě no-kidding příznivců platí "kdybys byl mlčel, zůstal bys filosofem".
Možná jsem narazila na špatné stránky, ale pokud jsem dobře četla třeba sekci Breederské výplody, nápady a články - úctu k názorům jiných si představuji jinak.