Myslet si samozřejmě můžeš, co chceš, je to tvé právo.
A omluva věkem funguje. Taky jsem byla cílevědomé, pečlivé a zodpovědné děvče, ale kdybych v 18ti otěhotněla, šla bych s lehkým srdcem na potrat a "zodpovědně" bych to vyřešila.
Dneska jsem ráda, že jsem před takovou volbu nebyla postavená, protože s dnešníma zkušenostma, znalosma a pohledem bych měla problém se sama se sebou srovnat. Tím nemyslím, že tenkrát jsem byla míň hodnotnej jedinec. Jen bych prostě rozhodovala způsobem, za kterej bych se dneska styděla. Tož tak. V určitým věku člověku přijdou určitý věci zásadní a je to normální. Je ale taky normální s tím názorem taky neumřít. Člověk se vyvíjí.