U nás platilo "Začneš - vytrváš". Prostě mně nikdo nenutil se na nějaký kroužek hlásit, ale pokud jsem se přihlásila, musela jsem zůstat do konce školního roku. Stejnou praktiku jsem používala i na své děti.
Prostě neuznávám to, že se dítě v září přihlásí na kytaru, po pár hodinách nadšení povadne, protože "... ono to nejde, já myslela, že budu umět hrát k nějaký písničce u táboráku a teď musím furt cvičit nějaký blbý akordy...." a přihlásí se do tanečního kroužku. A v prosinci už nebaví taneční a jde se do akvaristického, protože "... tam chodí ten senza David" a v březnu se začne zpívat, ale "..nebaví mně to, oni umí moc písniček a já je neumím...." No pochopitelně, oni totiž ty písničky nacvičují od září.....

Takže u nás je a bylo pravidlo - přihlaš se na co chceš, odhlášovat se nebudeme.
Já chodila na klavír 11 let, do pěv. sboru jako dítě 12 let a jako dospělá dalších 25, kynologii jsem se věnovala 8 let a v dopělosti dalších 15, na balet 6 let, na keramiku 2 roky... Prostě v první třídě jsem se hlásila do kde čeho a pak postupně - jak se tříbily moje zájmy - tak kroužky odpadaly.....