A já musím namítnout, že to, že učitelé "musejí slevovat" je jen a jen jejich nedostatečnost ve vnitřní difrenciaci výuky. Zakořeněná myšlenka, že všechny děti ve třídě musejí ve stejný okamžik dělat to samé, je prostě chybná a od toho se odvíjí i ono slevování co dětem říkat a neříkat apod. Učitel, který umí dobře zorganizovat hodinu, připravit kvalitní pomůcky a rozdat dětem práci (mnozí na prvním stupni to dělají automaticky, proč to nejde na druhém stupni?) nemá problém. Tedy, má - musí doma dělat pravidelně přípravy, protože ty deset let staré mu prostě nebudou stačit - ani ty dva roky staré - má totiž každý rok úplně jinou třídu a úplně jiné složení dětí, kterým chystá věci na míru. A jako vždy - mnohé prvostupňařky s tím nemají problém ani při 30 dětech, na druhém stupni to ale pěkně kulhá. Pak se nemůžeme divit, že rodiče odklánějí děti na gymnázia, kde s nimi mnohdy sice vůbec neumějí pracovat, je to systém přednášek a zápisů, ale pro rodiče to znamená, že jejich dítko se dozví alespoň něco oproti základce, kde se jede "kvůli slabším žákům" na půl plynu