Konečně někdo napsal to, co si myslím taky. Přesně to vystihujete. Ano, spousty rad, jak se dítěte "zbavit", něco zakázat, co je mu přirozené, plně s Vámi souhlasím. Taky si myslím, že malé miminko tak nějak ví, co a kdy potřebuje. Naštěstí naše pediatrička (ač žádná mladice) mi říkala, ať se děťátku přizpůsobím já. Když bude chtít mlíčko, dát mu. Když prospí celou noc, rozhodně ho kvůli mlíčku nebudít. A těch 2x 5 nebo 10 minut jsem nedodržovala ani v porodnici. Ano, kojení bylo delší, ale miminko spokojené a napapané. A te´d, když chce spinkat se mnou (dlouho malá odmítala postýlku), tak jsem se tomu taky nebránila, I když samozřejmě na mě třeba tchýně škaredě koukala... A řvát jsem ji taky nenechávala, když nechtěla sama usnout, ale raději si lehla s ní. Musím občas snést narážku, jak dělám všechno špatně a co všechno jsme již zanedbali, ale pro mne je nejdůležitější, aby dítě bylo spokojené (samozřejmě si ho nenechám skákat po hlavě). Momentálně má malá 3 roky, kojená byla do 2 let a 5 měs. (abych moc nedráždila okolí, kojila jsem jen doma, převážně ráno a večer). Ale pokud jsem se někomu zmínila, že ještě kojím, tak jsem se setkávala občas s velkým údivem, že kojit tak velké dítě, fuj. Ale kupodivu, moje maminka, která nás kojila jen do 3 měs., a považovala to původně za něco nepatřičného kojit třeba dítě starší půl roku, tak nakonec jí to u mě nijak divné nepřišlo. Jak člověk čte všechny ty rady, na co si dát s miminem pozor, aby s vámi nespalo v posteli, myslím, že je to každého věc. A když to miminko to chce a mamince je to příjemné, tak proč ne. Do puberty to dítě tam s vámi asi spát nebude... A jestli samo bude chtít postýlku ve 2, 3 nebo 5 letech, prostě to přijde. Takže já jsem taky pro nenásilí, chci si své dítě užít a ne se něčeho dobrovolně vzdávat.