ale jde to, výklad se totiž nemusí dělat pro celou třídu ideální je, když má každý svůj měsíční plán (u dvouhodinových předmětů na druhém stupni nemá týdenní plán význam) a podle něj pracuje, učitelka se věnuje jednotlivým skupinkám a vykládá, co je potřeba- třeba si v zeměpisu sednou nad mapou a porovnávají některé složitejší ukazatele, v němčině si pustí rozhovor a ten pak incenují nebo si vysvětlí nějakou nadstavbovou gramatiku, v občance si čtou autentický text. když dodělají děti to, co měli na práci s učitelem - tedy to navíc, pracují na svém plánu, nebo řeší navazující úkol, učitelka se jde věnovat třeba skupince méně nadaných, aby zkontrolovala, co zatím udělali, nebo vysvětlila látku trochu polopatičtěji apod.

A třída lze rozdělit stokrát jinak. Jsou tam různě zdatní žáci, ale jsou tam i žáci, kteří se zajímají o různé věci - př. ajťáci, kteří rádi něco dělají na PC - no tak občas dostanou práci na PC - třeba zpracivat nějaké grafy do zeměpisu, vyhledat něco na zahraničním webu apod. Jsou tam i jazykáři, kteří v zemepisu a občance dovedou z autentického článku vyselektovat ty nejdůležitější informace předložit třídě, jsou tam třeba děti komunikativní, které baví diskutovat, tak si připravují argumenty a pak debatují v menší skupince atd. atd.

Píšu jen za svoje předměty. Jde to, jenže učitelé neznají metody, nemají chuť, někdy třeba ani čas... Když si třeba vezmeš výuku na stnaovištích, tak to je základní forma, od které se dá odvinout mnoho hodin jen jemnou modifikací...