To, že ho kojili injekční stříkačkou, je ještě celkem úctyhodné. Já mám zkušenost, že to fungovalo v porodnici úplně stejně, ale navíc mu vrazili flašku s dudlíkem a UM. Totéž nařizovali mně. Když jsem se po návratu z porodnice (poté, co jsem si 5. den vydupala revers, protože doktor nás kvůli kojení nechtěl propustit) snažila o kojení a začala za podpory laktační poradkyně s injekční stříkačkou, hysterická pediatrička nás poslala do Vinohradské nemocnice na vyšetření, protože nejsme normální. Ve Vinohradské nemocnici na dětském oddělení nás potom chodila masírovat střídavě vrchní a doktorka a intenzivně mě přesvědčovaly, že mu zcela zničím sací reflexy a zabiju ho, protože umře hlady (=nebude se umět napít ani z flašky ani z prsu). Chtělo to opravdu hroší kůži těmto všem tlakům odolat. Odolala jsem, syn se skvěle chytl po třech týdnech stříkačky a potom jsme si kojení 1,75 roku užívali (oba). Takže souhlasím s tím, že hlavním důvodem toho, proč spousta matek kojení vzdá, je naprosto amatérský přístup většiny pracovníků šestinedělí v porodnicích a následně pediatrů.