bojím se pořád něčeho,
panický strach mám,o svoje děti koupat při koupání v řece,prostě ve vodě která teče,v bazénu tak hysterická nejsem
a ještě kdekoliv ve výškách, rozhledny jsou pro mě utrpení,to si připadám jak chobotnice,děti jsou tři,tak přechytávám z jednoho na druhé,chybí mi další "záchranná" ruka

zážitek z petřínské rozhledny: kamarád se nabídl že vezme všechny děti naší minivýpravy nahoru,a my tři uondamé matky můžeme zůstat dole a dát si kafčo,pro mě šílená volba,třást se dole strachy nebo umírat hrůzou nahoře???? zvolila jsem jít s dětmi nahoru,protože jsem měla pocit že tam mám situaci pod kontrolou hned po pár schodech bylo jasné že s téhle rozhledny,snad nemůže spadnout nikdo nikam i kdyby moc chtěl přesto jsem stále dělala chobotnici,a pokřikovala na nejmladší ať neposkakuje a nevrtí se, až mi tehdy 16tiletý syn řekl "mami ,ale mě za bundu držet nemusíš"
strach je strach