Souhlasím a taky v tom vidím pozitiva. Taky si myslím, že se tím zlepší přístup k ženám na trhu práce. To odmítání pramení asi z neznalosti a taky z nepřipravenosti společnosti na to, aby se otec staral o malé dítě. Přitom je podle mě přínosem, když se rodiče dokážou zastoupit. Vždyť se to může hodit, matka muze onemocnět, nebo dokonce umřít a to pak dá otec děti do dětského domova nebo k cizím lidem? V Norsku má každý rodič 10dnů v roce na situaci, kdy onemocní dítě. Nemusí ani k lékaři, s nemocema do 3dnů se ani k lékaři nechodí. Střídáme se u dětí, jak je potřeba, já chci taky udělat svojí práci. A těch 20dní nám do roka akorát tak vyjde. Dalších 10dnů má člověk pro sebe.
Mateřská dovolená je buď 49týdnů za 100% platu, nebo 59týdnů 80% platu. Pokud oba rodiče pracovali poslední 2roky, tak mají nárok na mateřskou oba, každý kvótou 14týdnů, zbytek si můžou rozdělit jak chtějí. Prvních 6týdnů po porodu je vyhrazeno pro ženu. Otec si tu svou část může vybrat jak chce, třeba po jednom dni týdně - kombinovat s prací, nebo odložit na pozdější období ale do tří let, nebo nemusí, pak propadne, ale těch důvodů asi tolik nebude (že by byl tak nepostradatelný v práci?). Dá se to pak dobře kombinovat s částečným úvazkem, což je tady normální. Nebo pokud chce člověk být s dítětem doma dýl, může, ale pak má nárok jen na malý příspěvek do věku tří let.
Taky se tady najdou lidi, kterým ty kvóty vadí, prý ať si to každý udělá jak mu vyhovuje...ty kvóty se rok od roku různě mění, ale mně to přijde takové férovější.
Český model vychází z tradice a vysoké nezaměstnanosti. Ale být 3roky doma a pak rovnou na 100% úvazek není ideální, je to z extrému do extrému a veliká zátěž pro rodinu.