Myslím si, že autor by se měl méně soustředit na sebeprezentaci své osoby (viz úvod a závěr článku) a podat raději více vysvětlení a podkladů pro svá tvrzení a návrhy. Např. zpřeházení abeced několika národům/jazykovým skupinám z důvodu snazší osvojitelnosti je jen tvrzení. Mohlo by být podloženo třeba nějakou básničkou, kterou by se dítko naučilo a už by bezpečně navždycky znalo abecedu :)

Srovnání s periodickou tabulkou mi nedává smysl - ta přece vychází z principů daných exaktně a řadí prvky podle určitých vlastností, zatímco abeceda, pády a jiné jazykové jevy jsou věcí zvykovou a podle mého názoru by měly zůstat zachovány tak, jak jsou. Zpřeházením pořadí z principu logicky neseřaditelných entit nedocílíme zkrácení procesu učení, jenom zamotáme hlavu dvěma generacím, než se na to společnost přeučí. Příšerná představa.

Úspora zavedením jednotného i/y je taky dost sporná. Ono těch věcí, co se musíme "nabiflovat" je totiž víc. Takže jak daleko zajdeme? Zrušíme třeba interpunkci? Někteří pisatelé a bohužel i autoři a novináři už na tom úspěšně pracují :) Neustále se ustupuje ve spisovné normě tomu, co je lidové, snáze zapamatovatelné, snáze vyslovitelné (viz s/z, mně doteď připadá buranské psát "kurz" a zní mi odporně vyslovovat "diskuze"). Stále jen ustupujeme někam, aby se i ti s odpuštěním nejblbější naučili jakž-takž psát a bylo to vlastně spisovně. Z mého pohledu toto je jen snaha o další znásilnění jazyka, aby se mu naučil už úplně každý.

Jinak idea, že svět by vystačil s Esperantem, stála u jeho zrodu. On to ten Zamenhoff myslel dobře, ale nedošlo mu v určitém jeho idealismu, že to, co dělí národy a staví je proti sobě, není zdaleka jen rozdílnost jazyková. Myslím, že je to utopistická myšlenka. I když jako jazyk se mi Esperanto a umělé jazyky všeobecně líbí.