Zrnko pravdy v článku je. O tom, co a jak by se děti měly učit, by se dalo diskutovat. Když je učiva hodně, děti si často reálně skoro nic ze školy neodnesou. Když je učiva menší objem a klade se důraz na opravdové zvládnutí, je výsledek lepší. Kapitola sama pro sebe je hodnocení často postavené stále spíš na tom, co dítě neumí než na tom, co umí. Jenže zjednodušení pravopisu ani ostatní autorovy návrhy situaci neřeší. Nebo možná řeší, ale špatně.

O tom, že by se děti měly učit myslet a ne se jen biflovat, není pochyb. V žádném případě by ale nebylo dobré úplně zavrhnout klasické trénování paměti.

Nějak mi uniklo, v čem autorův návrh na úpravu abeced a pořadí pádů usnadňuje učení, pravda moc jsem se tím nezabývala, ale na první pohled se mi zdá, že případný pozitivní efekt (je-li vůbec nějaký) by byl mnohem menší než komplikace spojené se změnou.

Autorovu sebestřednost raději nekomentuji. Pro jistotu dodám, že nejsem učitelka, sama jsem dysgrafik a moje dítě taky.