Jsem macecha už dva roky a článek je celkem fajn, ale rozhodil mě následující odstavec.

"Následujícím krokem bylo vymezení hranic. Učila se vnímat, kdy je jí pozornost dětí skutečně vítaná a kdy je bere do náruče jen se skřípěním zubů. Musela dětem vysvětlovat, že teď se mazlit nechce, protože jí to není příjemné nebo protože se chce věnovat svým dětem. Byly tady dřív, a proto na ni mají větší nárok. „Téčka“ přišla do jejího života až po nich a měla by respektovat svou pozici v rodinném řádu. Kluci to překvapivě pochopili jako něco naprosto přirozeného a třenic o její pozornost začalo ubývat. Díky tomu se jí stávalo, že občas sama dostala chuť vyhledat je a věnovat se jim."

Sama se snažím, aby se všechny naše děti cítily rovnocenné. Nikdo nemá větší nebo menší nárok, jen proto, že se narodil jindy nebo jinde. Chápu, že se maceše z článku občas nechce mazlit s nevlastními dětmi, ale omlouvat to tak, že na ni mají větší právo její vlastní děti mi přijde nešťastné. Taky nechápu, jak to ta "Téčka" mohla tak bez problémů pochopit a přirozeně se smířit s druhou kolejí aniž by to narušilo jejich vztah s macechou.