No, jak už tady bylo asi vícekrát, tak musím taky napsat. Jsem chvilku po porodu (syn má jen 3 měsíce) a pořád mi to v té hlavě šrotuje. Chtěla jsem vždy jen dvě děti (díky za ně), ale od porodu pořád citím, že to není ještě ono, mám ráda živo, velkou rodinu a nějak mi ten třetí cipísek chybí, necítím se pořád kompletní. Uvažuju, že počkáme až budou děti větší, tak za 6,7 let. Myslíte, že mě ty stavy přejdou a třeba od třetího upustím? někdy si říkám, že by mi to ulehčilo spoustu věcí, bylo by to jednodušší. Je tu někdo , kdo té touze odolal??? nebo to prostě nejde? nebo je to po porodu normální, když si ženská uvědomí, že už vlastně nikdy nebude mít malé mimi, nebude těhulka atd.?

sakra, taky se mě mohlo to volání divočiny vyhnout

Jaké to je mít tři děti? je to někdo , kdo má třetí dítě později oproti ostatním dvoum? Užívala si to zase jako poprvé? To jsou dotazy co