Na žádost o zvýšení výživného nepotřebuje právníka. On platil, ale třeba banka poslala výživné o den déle (splatný den byla sobota) a už měl na stole upomínku. Za poplatek XX korun pro právníka. Aby tomu předešel, nechal si to srážet exekučně, a stejně platil jako mourovatý. Některé kroky jeho ex byly doslova nechutné, jako třeba zvýšit výživné člověku, který se sám stará o nemohoucího otce a nemá vlastní příjem. Jeho příjmem byl příspěvek na péči, ten ale nedostával on, ale otec. U soudu mu řekli, že si má najmout pečovatelku nebo dát otce do ústavu a jít do práce. Soud nevzal v potaz, že pečovatelka by vyšla na víc, než kolik by vydělal. Tak příspěvek na péči odevzdal jako výživné a žili oba jen z otcova důchodu. Kde je potom klauzule, že děti mají mít životní úroveň rodičů? Co v případě, že je rodič nezaměstnaný nebo jako v tomto případě pečuje celodenně o nemohoucího rodiče? Jaký je to vzor pro děti? Navíc matka pro děti peníze chtěla, ale dětem ZAKÁZALA se s otcem stýkat. To trvalo tak dlouho, až se odcizili. Takže připravila děti o tátu, ale fakt super tátu. Já chápu, že uživit děti není legrace, sama jsem výživné vymáhala soudně a někdy bylo a jindy ne, ale některé kroky některých lidí beru jako hyenismus.