Souhlasím s výhodami sborového zpěvu bezezbytku, ale jak již tu bylo uvedeno, jen málokomu se poštěstí v dětství navštěvovat světoznámý sbor s výjezdními koncerty. Já do jednoho takového chodila 10 let, než jsme přešla do jeho dospělácké části. Na koncerty se jezdilo za hranice, ale o to u toho sborového zpěvu až tak moc nešlo. Pro nás bylo vždy důležité, že jsme tam byli dobrá parta dětí, která měla ráda hudbu. V dospělém sboru už to bylo o něčem jiném, ikdyž ta sounáležitost tam byla i větší. Byli jsme taková rodina. Dodnes na to strašně ráda vzpomínám a bohužel po přestěhování jsem již nemohla dojíždět. Jak jsem psala je to "rodina" a ta se další špatně hledá po dlouhých letech.
Nemohu ale souhlasit s tím, že se při sborovém zpěvu nedá dělat nic jiného. Ano je to náročný koníček, ale v jednu chvíli jsem jako dítě navštěvovala školní sbor, již zmíněný sbor(přípravkový sbor pro dospělé), hrála na flétnu a závodně jsem provozovala sport. Je to jen o nastavení dítěte a rodiny. Když to dítě baví a chce jít cestou koníčků, tak se dá stíhat víc...