zažila jsem obojí a mám psychoterapeutický výcvik. Kinezilogii vůbec nezavrhuju ta běhá po svalovém napětí, kineziolog se ptá a vnímá jak tělo reaguje a odpovídá. Ale co si myslím, že je důležité, tak nedochází v kineziologii k vědomému zpracování problémů. Na problém se přijde a člověk ani nemusí být zralý a šup a měl by být pryč. Je to pro mě takový vytržený z kontextu (alespoň tak jsem to zažila). Proto taky ne každé kinezilogické sezení je úspěšné a proto se často musí opakovat a i tak jsou recidivy- protože většinou jde o problémy sloučené s mnoha dalšími. Mně pomohla kineziologie asi na měsíc, fakt super- ale byl to psychoterapeut-kineziolog opravdu vzácná kombinace. Ale potom se problémy vrátily. Už předtím jsem navštívila kinezioložku několikrát a bylo to úplně k ničemu.
Co asi lidi na kineziologii láká je to, že je to téměř bezpracný a mělo by to být rychlý. Mhohdy to ale nemá efekt. Psychoterapie je naopak pracný mnohdy bolestivý proces. Ten ale člověka posouvá jinam tím, že se naučí vlastními silami zvládat problémy a řešit je jinak než byl doposud zvyklý. Terapeut většinou jenom vede, otevírá cesty, ďává možnosti. Na všechno si ale klient přijde sám. Ale hodně lidí to nevydrží, vzdá, mají pocit, že by to měl terapeut vyřešit za ně. A hlavně na terapii není zralý každý, člověk musí mít i určitou úroveň inteligence a motivace.