nejsem lékař, ani studovaná, připadá mi to jako součást toho problému, věci, který jsi předtím myslela, že jsou za tebou, a ony nejsou. Dneska rozumově zpracováno, že nadávat mámě není za co, ale pocit, že bys jí to říct měla, asi zůstal, stejně tak ten pocit viny, co jsi nezpracovala.

Nejsem z oboru, jen soudím podle sebe, připadá mi, že jsi si s psychoterapií sedla a to zpracovávání přesně bolí. Ono to není o tom, že víme, že nás někdo naštval nebo my někoho, spíš o tom, že rozumově máme vysvětleno, ale stejně podvědomí jede po jiné vlně.


opravdu se snažím nehodnotit, ale docela dost chápu, na tohle nemám vzděláním atd., ale myslím, že jsi narazila na dobrého terapeuta. Leccos vypadá - že jsme z toho venku a není to odžitý. Kinezku bych na tvém místě vynechala, myslím, že tahle cesta je pro tebe ta pravá.