Moji dva kluci, 4 a 8 let, vyrůstají v Austrálii, manžel je Novozélanďan. Česky s nimi mluvím jen já a pár mých českých kamarádek tady. Oba jsou bilingvní, začali mluvit brzy, kolem 18 měsíce, jazyky motali dohromady cca do 3 let, ale nehrotila jsem to, věty jako "can I něco hamat" se postupně měnili do buď českých nebo anglických. Velký zlom nastává s nástupem do školy, což je pochopitelné, jak mi má dítě po škole česky vyprávět o něčem, co se naučilo v angličtině. Chce to opravdu jezdit do Čech jak jen to jde! Můj starší tam jde vždycky na měsíc do školy, což mu moc pomáhá. Jako osmiletý už si tu češtinu dokáže udržet třeba i rok, než tam zase jedeme, ten mladší to ještě ztrácí.
Ta důslednost je také důležitá, i když mi po čase odpovídají anglicky, já si pořád vedu svou v češtině. Po příletu do Čech trvá necelý týden, než zase "naskočí" do češtiny.
Jestě bych chtěla podotknout, že ne každé dítě zvládne více jazyků, musí tam být určitý stupeň inteligence.
Toť má zkušenost.