Měli by se nad sebou zamyslet i tatínkové. To za prvé. Za druhé by bylo fajn, aby byl dodržován školní řád, ve kterém obvykle bývá napsáno, že děti chodí do školky zdravé. Loni jsem se několikrát zhádala s rodiči i učitelkami (když bylo v šatně předáváno dítě evidentně nemocné) - není to nic platné. Bylo mi doporučeno, ať vyměním školku. Ředitelka mi sdělila, že s tím nic dělat nemůže. Nechápu to. Prý jsem přecitlivělá - no předloni to syn po sérii chorob nachytaných ve školce završil mononukleózou - v takřka pěti letech vážil 12 kilo a byl průhledný jak průklepáč, unavený, věčně spavý. Fakt humus. Loni z deseti měsíců do školky chodil šest. Šlak by mě trefil, když uzdravené dítě předávám do šatny plné uchrchlaných děcek. A je mi úplně jedno, jak si to kdo hodlá zařídit - taky řeším, kam s nemocným dítětem, taky musím rušit jednu akci za druhou, a to i pro druhé, zdravé dítě.