Nemyslím, že jsem ambiciózní matka. Ale prošla jsem českým státním školstvím - jako jedinec se všemi poruchami učení jsem samozřejmě základku před 20 lety nenáviděla, střední byla fajn, ale nebetyčná nuda - pro mě, protože už tehdy se škola přizpůsobovala nejslabším a tahle tendence trvá. Až na vysoké jsem pochopila, kolik času jsem promarnila. 30 žáků ve třídě, jeden učitel bez asistenta a s mizerným platem - to se opravdu zázraky udělat nedají. A zažila jsem situaci i zevnitř, když jsem 4 roky učila na SŠ.
Mám dítě ve výborné a pečlivě vybrané školce, do přípravky jsme přihlášeni, základní škola bude soukromá. Mé dítě z ní vyleze, bude mít školu rádo, bude mluvit plynule anglicky... argument - my to taky přežili - neberu.
Pokud v USA chcete být součástí "vládnoucí třídy" jsou školy jako Harvard a Yale vstupenkou, nezbytností - ale tam se hlásí půlka planety, takže boj opravdu začíná mnohem dřív. Chci na závěr podotknout, že mám děti dvě, jsem na mateřské, více jak 20t vydělávat nebudu, můj manžel také a máme hypotéku. Pro nás je to otázka priorit.