Cyan, když jsem pracovala ve školství, tak jsme s dětmi ve družině i procvičovali. Akorát jsme měli zakázáno psát s nimi domácí úkoly, ty musely děti psát fakt doma a nikoho nezajímalo, že třeba dítě trčelo do 5 hodin ve družině a ani nešlo ven, protože vychovatelka s dětmi malovala. Někdy v 17.00 přišlo domů, šlo by ven, ale venku už se začínalo smrákat a dítě ani nebylo venku. To byl systém na zabití. Já se snažila, aby se děti aspoň dostaly ven a aby si i něco procvičily zábavnou formou, ale takové jsme na škole byly jen dvě. A po pár letech se na to vybodneš, protože to je jen práce navíc. Tak sklouzneš do proudu s tím, že co je mi do cizích děcek, mám doma starosti s vlastními. On ti za tu práci totiž nikdo ani nepoděkoval, spíš ti jen přišli vynadat.