Mám desetiletého syna. Ten v tom má jasno od malička - u nás chodí Jéžišek, protože naše maminka je chudá ( jsem dlouhodobě nezaměstnaná, k tomu matka samoživitelka bez alimentů byť nařízených...) a kdyby dárky dávala ona tak tam najdem ponožky a procvičovací sešit z češtiny ! Má pravdu. Letos měl sice Jéžišek namále, ale syn se ho prostě nevzdá a babičce šeptal, že většinu dárků tam FAKT donesl Jéža a něco málo je od mamky ( a bylo - procvičovací sešit z matiky třeba , ale to je spíš naše rodinná legrácka). Malá dcera - prvňačka , ta má Jéžiška 100%. Stejně jako před pěti lety syn, letos i ona chystala po večeři a rozdání termohrnek s čajem s medem a citronem a cukroví co tvořila, aby Jéžišek měl svačinu až se bude vracet tudy domů. A víte jak se pozná, že Vánoce byly báječné? Vzhledem k tomu, že sníh se nám vyhýbá, moje děti Vánoce poměřují podle počtu knih. Když najde každé z nich aspoň čtyři - tak je to dobré, skvělé, báječné a super. A já jsem hrdá maminka, že kniha u nás stále vítězí nad všemi těmi PSP, tablety, x - boxy a já nevím sama čím vším. A moc si přeji, aby nám to ještě chvilku zůstalo. Udělám proto co zmůžu já, ve spolupráci s Jéžiškem, neboť 2.1.2015 nastupuji po roce do práce a věřím a přeju si, že už snad na dlouho poslední a trvalé a mzdu vyplácející. Bude líp, viď Jéžišku ?!