Aspoň u nás to tak bylo. To jsou takové ty hloupé společenské řeči kolem dětí, aby řeč nestála (s výjimkou pár idiotů, kteří skutečně měli potřebu rvát mi svůj názor o hodnotě párečku zcela fanaticky a nepřestali, dokud jsem jim to neodkývala nebo je neposlala kamsi). Jinak je to každému jedno. Sama někdy slyším sama sebe říkat hroznou zhůvěřilost, kterou když jsem slýchávala já, tak jsem si myslela něco o debilitě tázajícího, typu že se nastávajícího staršího sourozence ptám, tak co, těšíš se na sourozence a co by si raději chtěla - kluka nebo holku apod., i když vím, jak to moje dítě nesnášelo, protože to slyšelo denně několikrát. Z podobného soudku debilit jsem už dokonce jednou spáchala dotaz, zda je na dotyčného jeho učitelka hodná. Což jsem jako dítě považovala za důkaz demence tázajícího se.